Velká města: Casablanca, Rabat, Fes (Fez), Marákeš (Marrakech), Tanger (Tangier), Meknes
Jak se do Maroka dostat? Nejlépe letadlem. Sice ještě existuje teoretická možnost dojet lodí třeba ze Španělska, ale to asi málokdo z nás podnikne.
Žádné letadlo neletí přímo z České republiky do Maroka, musí se to brát s přestupem. Lufthansa sice prodává něco, co vypadá jako jeden let, ale ve skutečnosti je to letenka s přestupem ve Frankfurtu, přestupu se tedy nelze vyhnout. Kudy tedy nejlépe létat? Jestliže nechcete za letenku utratit zbytečně moc peněz, doporučuji společnost Wizzair s přestupem v Madridu, nebo ještě lépe společnost EasyJet s přestupem v Miláně Malpenza nebo v Paříži CDG. Protože jsou tyto trasy nejpřímější, zpravidla vycházejí také nejlevněji. Mnoho levných letů s přestupem ovšem lze najít i přes Británii a to hlavně v sezóně. Pokud vám navíc nevadí dopravce na přestupech kombinovat, je asi sto možností, jak létat.
S trochou štěstí lze u EasyJetu koupit zpáteční letenku do Maroka kolem 4 tisíc Kč, já ji koupil za 3200. Wizzair vychází o něco dráž, ale jak kdy. Záleží na obsazenosti, sezóně atd. I ta Lufthansa nemusí být nakonec nejdražší, je to prostě potřeba proklikat nebo v nouzi důvěřovat nějakému vyhledávači letenek.
V Maroku jsou tato mezinárodní letiště: Casablanca (CMN), Agadir (AGA), Marákeš (RAK), Fez - Sais (FEZ), Oujda (OUD), Nador (NDR), Tanger (TNG). Nejfrekventovanější a nejblíže hlavního města Rabbatu je letiště Casablanca.
Občané České republiky pro návštěvu Maroka nepotřebují vízum! To platí pro pobyt kratší 90 dnů. Je potřeba platný pas.
Na letišti před pasovou kontrolou si vyplníte vstupní formulář. Kolonky jsou v arabštině, francouzštině a v angličtině. Vyplňuje se do něj adresa v Maroku. Uveďte zde jméno svého hotelu nebo si nějaké vymyslete. Nepamatuji se, co znamená kolonka "No Vol", ale asi to bude číslo letu opsané z letenky.
Měna v Maroku: Marocký dirham, zkratka Dh nebo MAD. V době mé návštěvy v únoru 2012 platí 1 Dh = 2,25 Kč.
Dirhamy lze běžně vybírat v bankomatech. Bankomaty jsou minimálně na letištích a nádražích, ale i v moderních centrech, asi jako u nás. Viděl jsem i směnárny, ale nevyužíval jsem je. Doporučuji vzít si s sebou běžné platební karty a nějakou rezervu pár set euro, dolarů nebo britských liber.
Obecně se dá říct, že v Maroku je mírně laciněji než u nás. Mírně. Většina cen je srovnatelná. V turistických lokalitách jsou ceny šroubované přítomností bohatých Západoevropanů. Maroko je nákladnější než třeba Tunisko nebo Egypt. Běžný turistický rozpočet na den se v Maroku pohybuje kolem 300 Dh, což odpovídá asi 700 Kč.
zelený mátový čaj = 5 až 10 Dh
fresh džus asi 1/4 l = 4 Dh
voda v pet lahvi = 6 Dh
2 litry sladkého pití v petlahvi 12 Dh
káva v restauraci 10 Dh
Chléb malý = 2 Dh
Mandarinky kg 6 Dh
Omeleta v restauraci 15 Dh
Nakládané olivy na váhu kg 16 Dh
Těstoviny sáček 5 Dh
Pizza 30 Dh
Hamburger 20 Dh
Polévka v restauraci 10 až 20 Dh
Tažin (tradiční jídlo) okolo 30 až 50 Dh
Běžné jídlo v restauraci 20 až 50 Dh, ryby 60 i víc
jízdenka vlakem z Casablanky do Fesu (4hodiny) asi 100 Dh, první třídou + 25 Dh
jízdenka vlakem z Casablanky do Marákeše (3 hodiny) 80 Dh
vlak z letiště Casablanca do Casablanky (Casa Voyages) = 40 Dh
sedadlo v grand taxi z Meknesu do Rabatu 70 Dh
lístek na autobus v Marákeši = 3 Dh
svezení taxíkem po Casablance = 7 Dh pro domorodce, 20 Dh nebo víc pro cizince
Horší hostel ve Fesu, společná ložnice 50 Dh na osobu
Penzion ve Fesu, dvoulůžkáč 100 Dh na osobu
Luxusní hostel v centru Marákeše myslím 150 Dh na osobu a noc, společná ložnice
Na větší vzdálenosti si v Maroku konkurují tři hlavní druhy dopravy:
Dopravu uvnitř měst zajišťují malé taxíky petit taxi, městské autobusy a v Casablance se staví tramvaj.
Vlaky jezdí mezi nejdůležitějšími městy. V Maroku je vlastně jenom jedna trať se dvěma odbočkami, přesto jde o nejdůležitější dopravní tepnu. Trať vede z Marákeše do Casablanky, Rabatu a přes Meknes do Fesu. Odbočka z Casablanky vede podél pobřeží na západ několik desítek kilometrů k letišti Casablanka. Další důležitá odbočka je z Rabatu na sever podél pobřeží do Tangieru. Cestování vlakem vyjde levněji než grand taxi. Vlaky jezdí v intervalech asi hodinu a půl.
Někdy bývá strašně nacpaná druhá třída. To se řeší tím, že si sedáme do první třídy a po příchodu průvodčího doplatíme rozdíl s malou přirážkou (asi 5 Dh).
Grand taxi jsou větší osobní auta jezdící po meziměstských trasách. Fungují stejně jako tuniské louage v tom smyslu, že startují ve chvíli, kdy se naplní. V případě marockých grand taxi by bylo lepší psát "když se přeplní". Ačkoli je grand taxi většinou starší větší mercedes, pořád je to osobní auto, které v Evropě považujeme za pětimístné. V Maroku se běžně počítá s tím, že kromě řidiče se do auta poskládá též sedm dalších cestujících (dva na přední sedadlo a pět na zadní sedadlo). Nic pro turisty. V Tunisku to mají vymyšlené lépe, tam mají dodávky používané jako louage skutečně osm normálních sedaček pro cestující.
Grand taxi jsou prý levnější na východě země než na západě. A skutečně -- za dopravu z Meknesu do Rabatu grand taxíkem požadoval řidič 80 Dh na osobu, přičemž lístek vlakem po stejné trase stojí 70 Dh. Vlak jede ale déle, protože má klikatější trasu.
Autobusové nádraží je v každém větším městě. Na dlouhých trasách jde o relativně méně pohodlný způsob dopravy než vlak, ale je to lepší i levnější než přecpaným grand taxíkem. Autobusy se liší podle toho, jaká je provozuje společnost. Přibližně odpovídají východoevropskému standardu jak cenou, tak výbavou. Lepší autobusy jsou klimatizované. Z velkých měst jezdí relativně často a frekventovaně. Například do Essaouiry jde o jedinou smysluplnou dopravu.
Autobusové společnosti: http://www.ctm.ma/ a http://www.supratours.ma/ -- tyto dvě jsou poněkud dražší, ale lepší než jiné.
Půjčení auta podle internetových zdrojů stojí kolem 500 Dh na den (asi 1200 Kč), což je víc než ve zbytku Středomoří. Proto půjčení auta nedoporučuji, snad jenom do hor. Silnice v Maroku jsou docela dobré. Benzín stojí málo (tuším že po přepočtu asi 15 Kč na litr). Řidiči jezdí jako prasata. Červenou na semaforu sice dodržují, ale to je asi tak všechno. Chodci se běžně vrhají do silnice, zejména na křižovatkách, protože v Maroku nejsou semafory pro chodce. Na přechodu nemá chodec přednost. Placené dálnice mají placené úseky Fes - Rabat, Rabat - Casablanca, Rabat - Tangier a Casablanka - Marakeš. Na dálnice se vjíždí turniketem, platí se ekvivalent 50 až 120 Kč.
Malé, obvykle jednobarevné taxíky značky Fiat Uno jsou pro turistu hlavním způsobem dopravy v marockých městech. Je to tím, že není moc alternativ -- MHD jsou blbě značená a pěšky jsou mnohé přesuny zbytečně dlouhé. Stejně jako všude na světě, i v Maroku se snaží taxíkáři turistu vzít na hůl, ale nedělají to tak moc. Například v Casablance téměř libovolná jízda po městě má stát 7 Dh, ale taxikáři si vždy říkají o 20 až 30 Dh. Mají sice vyhláškou regulované ceny, ale před turisty to tají a případně tvrdí, že je vyhláška zrušená. Místní lidé samozřejmě vědí, jak to je, a taxíkem jezdí lacino. Často to paradoxně vede k tomu, že nelze chytit volný taxík. Běžná praxe též je, že taxíkář nabírá další zákazníky už když veze předchozího. Většinou to dává smysl, protože část cesty sdílejí.
Čtyřikrát jsem se v Maroku svezl městským autobusem, ale byla to vždycky spíše náhoda než plánovaný počin. Navíc v polovině případů mě autobus odvezl jinam, než kam jsem chtěl. Získat kdekoli informaci o jízdních řádech nebo linkách je nemožné. Za úspěch už lze považovat rozpoznání místa, které je používáno jako zastávka, většinou podle čekajících lidí. Ceny místních autobusů jsou směšné (kolem 3 Dh na libovolnou cestu), ale kvůli výše zmíněným důvodům na ně nelze spoléhat. Vždy doporučuji asistenci místních obyvatel a několikrát se ujistit, že spoj skutečně jede tam, kam chcete.
Pěší cestovatel musí počítat s tím, že ve městech nemá před automobily přednost ani na přechodu. Na křižovatkách chybí semafory pro chodce (semafory pro auta tam jsou), a tak je potřeba se naučit přecházet tehdy, kdy je to možné. Je běžné přecházet silnici prakticky kdekoli, kde to situace dovolí. Ale je to relativně v pohodě, není to taková hrůza jako třeba v Egyptě nebo v Rusku. Jako všude na světě je pěší poznávání nejzajímavější. Občas je třeba se rozhodnout, jestli není lepší nějaký úsek překonat taxíkem. Pěšímu turistovi hrozí odchycení lžiprůvodcem, což je místní Maročan, který se bude vnucovat s doprovodem a nakonec za to bude chtít peníze. Pro orientaci ve starých městech (medinách) doporučuji nějakou GPSku nebo chytrý telefon s mapami.
Půjčovny kol jsem v Maroku nezaznamenal, ale kamarád Jerry byl v Maroku se svým kolem, které si přivezl letadlem. Mezi městy kolo převážel jako bagáž autobusem a pak jezdil na kole po horách. Moc si to pochvaloval. Odkaz do facebooku na fotky z této cesty (asi bude nutno se přihlásit).
Úřední i pracovní dny jsou po evropském vzoru pondělí až pátek. Volné dny jsou sobota a neděle, ale v pátek se často konají modlitby, takže je zavřeno taky, hlavně na venkově. Úřady drží dlouhé poledne. Například pošta je otevřena od 9.00 do 12.00 a potom odpoledne od 15.00 do 18.00. Obchody mají otevřeno, jak který chce.
Svátky připadají stejně jako u nás na 1. ledna a 1. květen. Dále mají narození proroka Mohameda 14. května, 14. srpna připojení WAdi el-Dahab, 21. srpna narozeniny krále, 6. listopadu nějaký zelený svátek, 18. listopadu Den nezávislosti.
Očkování není do Maroka žádné povinné, ale já vám doporučuji klasickou sestavu do zemí třetího světa. Hepatitida A B, břišní tyfus, tetanus (povinný i u nás) a obecně proti průjmům je vhodné očkování cholery. Nejčastějíší problémy jsou jako všude způsobeny mikroorganismy ve vodě, takže pijte vodu pouze převařenou nebo z bezpečných zdrojů, ideálně balenou. Fresh džusy jsou bezpečné, nápoje s ledem nikoli.
Tísňová volání: policie 19, integrovaní hasiči a záchranka 15.
Časové pásmo -2 hodiny v době letního času -1 hodina v době zimního času. Např. když je u nás 10 hodin, v Maroku je v zimě 9 a v létě 8.
Mickiewiczova 254/6,
160 00 Praha 6 - Hradčany
Telefon 233 325 656
Fax 233 322 634
E-mail sifamapragu@iol.cz
Velvyslanec J.E. pí. Souriya Otmani
Provozní hodiny úřadu 09.00 - 15.00 (Po-Pá)
Diplomatická i konzulární činnost.
Ambassade de la République Tcheque
4,5 km, Avenue Mohammed VI, 10,
Rue Ait Melloul, Villa Merzaa,
Rabat - Souissi, 10000 Rabat
B.P. 410
Telefon +212/537755420-21
Fax +212/537754393
Nouzová linka +212/661187174
E-mail rabat@embassy.mzv.cz
Web: www.mzv.cz/rabat
Velvyslankyně PaedDr. Michaela Froňková
Provozní hodiny jsou uváděny nejednotně: pondělí až pátek 07.45 - 16.15, nebo
pondělí a čtvrtek 09.00 - 11.30
Ahmed Lemzah - honorární konzul pro oblast Casablanca
Rue Oued Zem 10, 20 000 Casablanca Telefon +212/522275925 Fax +212/522260195
E-mail Casablanca@honorary.mzv.cz
Mostafa Meskini - honorární konzul pro oblast Fes
rue Houssin Al Khaddar 13, Fès, Fès Telefon +212/5356 500 87 Fax +212/5356 500
97 E-mail Fes@honorary.mzv.cz Pondělí - pátek 09.00 - 12.30 a 14.30 - 17.00
Ubytování v Maroku
Jazyky v Maroku
Příroda Maroka
Popis měst
Historie Maroka
Počasí v Maroku
Odkazy
O této stránce
Stránky maroko.afrikou.cz píše Yuhů, napište mi na janovsky@gmail.com