Cestování v Maroku

Na větší vzdálenosti si v Maroku konkurují tři hlavní druhy dopravy:

vlak
autobusy
grand taxi

Dopravu uvnitř měst zajišťují malé taxíky petit taxi, městské autobusy a v Casablance se staví tramvaj.

Vlaky

Vlaky jezdí mezi nejdůležitějšími městy. V Maroku je vlastně jenom jedna trať se dvěma odbočkami, přesto jde o nejdůležitější dopravní tepnu. Trať vede z Marákeše do Casablanky, Rabatu a přes Meknes do Fesu. Odbočka z Casablanky vede podél pobřeží na západ několik desítek kilometrů k letišti Casablanka. Další důležitá odbočka je z Rabatu na sever podél pobřeží do Tangieru. Cestování vlakem vyjde levněji než grand taxi. Vlaky jezdí v intervalech asi hodinu a půl.

Někdy bývá strašně nacpaná druhá třída. To se řeší tím, že si sedáme do první třídy a po příchodu průvodčího doplatíme rozdíl s malou přirážkou (asi 5 Dh).

Vyhledávání vlakových spojů

Grand taxi

Grand taxi jsou větší osobní auta jezdící po meziměstských trasách. Fungují stejně jako tuniské louage v tom smyslu, že startují ve chvíli, kdy se naplní. V případě marockých grand taxi by bylo lepší psát "když se přeplní". Ačkoli je grand taxi většinou starší větší mercedes, pořád je to osobní auto, které v Evropě považujeme za pětimístné. V Maroku se běžně počítá s tím, že kromě řidiče se do auta poskládá též sedm dalších cestujících (dva na přední sedadlo a pět na zadní sedadlo). Nic pro turisty. V Tunisku to mají vymyšlené lépe, tam mají dodávky používané jako louage skutečně osm normálních sedaček pro cestující.

Grand taxi jsou prý levnější na východě země než na západě. A skutečně -- za dopravu z Meknesu do Rabatu grand taxíkem požadoval řidič 80 Dh na osobu, přičemž lístek vlakem po stejné trase stojí 70 Dh. Vlak jede ale déle, protože má klikatější trasu.

Autobusy

Autobusové nádraží je v každém větším městě. Na dlouhých trasách jde o relativně méně pohodlný způsob dopravy než vlak, ale je to lepší i levnější než přecpaným grand taxíkem. Autobusy se liší podle toho, jaká je provozuje společnost. Přibližně odpovídají východoevropskému standardu jak cenou, tak výbavou. Lepší autobusy jsou klimatizované. Z velkých měst jezdí relativně často a frekventovaně. Například do Essaouiry jde o jedinou smysluplnou dopravu.

Autobusové společnosti: http://www.ctm.ma/ a http://www.supratours.ma/ -- tyto dvě jsou poněkud dražší, ale lepší než jiné.

Autem

Půjčení auta podle internetových zdrojů stojí kolem 500 Dh na den (asi 1200 Kč), což je víc než ve zbytku Středomoří. Proto půjčení auta nedoporučuji, snad jenom do hor. Silnice v Maroku jsou docela dobré. Benzín stojí málo (tuším že po přepočtu asi 15 Kč na litr). Řidiči jezdí jako prasata. Červenou na semaforu sice dodržují, ale to je asi tak všechno. Chodci se běžně vrhají do silnice, zejména na křižovatkách, protože v Maroku nejsou semafory pro chodce. Na přechodu nemá chodec přednost. Placené dálnice mají placené úseky Fes - Rabat, Rabat - Casablanca, Rabat - Tangier a Casablanka - Marakeš. Na dálnice se vjíždí turniketem, platí se ekvivalent 50 až 120 Kč.

Petit taxi ve městech

Malé, obvykle jednobarevné taxíky značky Fiat Uno jsou pro turistu hlavním způsobem dopravy v marockých městech. Je to tím, že není moc alternativ -- MHD jsou blbě značená a pěšky jsou mnohé přesuny zbytečně dlouhé. Stejně jako všude na světě, i v Maroku se snaží taxíkáři turistu vzít na hůl, ale nedělají to tak moc. Například v Casablance téměř libovolná jízda po městě má stát 7 Dh, ale taxikáři si vždy říkají o 20 až 30 Dh. Mají sice vyhláškou regulované ceny, ale před turisty to tají a případně tvrdí, že je vyhláška zrušená. Místní lidé samozřejmě vědí, jak to je, a taxíkem jezdí lacino. Často to paradoxně vede k tomu, že nelze chytit volný taxík. Běžná praxe též je, že taxíkář nabírá další zákazníky už když veze předchozího. Většinou to dává smysl, protože část cesty sdílejí.

Městské autobusy

Čtyřikrát jsem se v Maroku svezl městským autobusem, ale byla to vždycky spíše náhoda než plánovaný počin. Navíc v polovině případů mě autobus odvezl jinam, než kam jsem chtěl. Získat kdekoli informaci o jízdních řádech nebo linkách je nemožné. Za úspěch už lze považovat rozpoznání místa, které je používáno jako zastávka, většinou podle čekajících lidí. Ceny místních autobusů jsou směšné (kolem 3 Dh na libovolnou cestu), ale kvůli výše zmíněným důvodům na ně nelze spoléhat. Vždy doporučuji asistenci místních obyvatel a několikrát se ujistit, že spoj skutečně jede tam, kam chcete.

Pěšky

Pěší cestovatel musí počítat s tím, že ve městech nemá před automobily přednost ani na přechodu. Na křižovatkách chybí semafory pro chodce (semafory pro auta tam jsou), a tak je potřeba se naučit přecházet tehdy, kdy je to možné. Je běžné přecházet silnici prakticky kdekoli, kde to situace dovolí. Ale je to relativně v pohodě, není to taková hrůza jako třeba v Egyptě nebo v Rusku. Jako všude na světě je pěší poznávání nejzajímavější. Občas je třeba se rozhodnout, jestli není lepší nějaký úsek překonat taxíkem. Pěšímu turistovi hrozí odchycení lžiprůvodcem, což je místní Maročan, který se bude vnucovat s doprovodem a nakonec za to bude chtít peníze. Pro orientaci ve starých městech (medinách) doporučuji nějakou GPSku nebo chytrý telefon s mapami.

Na kole

Půjčovny kol jsem v Maroku nezaznamenal, ale kamarád Jerry byl v Maroku se svým kolem, které si přivezl letadlem. Mezi městy kolo převážel jako bagáž autobusem a pak jezdil na kole po horách. Moc si to pochvaloval.