Jídlo v Maroku

V Maroku jsem si připadal jako v typické Severní Africe. Vaří z velmi dobrých surovin, hodně používají čerstvé maso (kuřata) a jsou dost ovlivněni francouzskou kuchyní i kulturou stolování. Hlavní příloha jsou kuskus, rýže a často i hranolky. Nejtypičtější jídlo je tajin (tažín).

Typické pití je zeleno-mátový čaj a káva. Turistům často nabízejí relativně levný fresh džus právě vymačkaný z pomerančů, sami hodně pijí vodu.

Tajin

Maročané si nejvíc zakládají na tajinu. Tajin je pečené maso se zeleninou a často i s kuskusem. Vaří se v kameninové míse, která se nechá docela dlouho v peci nebo na ohni. Podává se přímo z té kameninové mísy.

Jiná verze jídla Tajin. Zde s olivami.

V jedné restauraci nám tajin udělali v menší misce a před podáváním zasypali hranolkami.

Další verze tajinu, zde hlavně z masa a mrkve.

Reklama na kuskus s tajinem. Pravděpodobně jde o reklamu na tu mísu. Fakt to tady běžně vaří.

Další verze tajinu.

Další jídla

Kuřecí s rýží. Rýže je barvena pravděpodobně kurkumou.

Nějaká ryba s barvenou rýží, fazolkami a mrkví. Chutná to jako tažín. Skoro všechno v Maroku chutná jako tajin.

Krevety se zeleninovým salátem.

Docela typické marocké jídlo: vpravo karbanátky falafel, vlevo kuskus, nahoře humus, dole bilinková jogurtová omáčka. K tomu citrón a chleba.

Menu z jakési restaurace v Casablance.

Omeleta je nejčastější jídlo, které jsem v Maroku jedl. Je to tím, že omeletu umí uvařit každý. I v hospodách, kde měli na lístku víc věcí, nám při objednávání řekli, že jsou fakticky ochotni udělat nám pouze omeletu. Běžná snídaně s fresh jusem a kafem.

Jakýsi načinčaný salát v jediné lepší hospodě, kterou jsme v Casablance našli.

I tady znají mekáčovou klasiku: hranolky, kola, burger. Tohle konkrétně z McDonaldu není, ale občas je v Maroku taky vidět.

Rozhodně nejdivnější jídlo jsou v Maroku šneci. Vaří se, jedí se párátkem. Mně to nechutnalo vůbec. Ta noha by se ještě dala, to je takové maso, ale vnitřnosti z hloubky ulity mi přišly ble.

Asi nejvíc mi na jezení šneků vadilo, že se musí šnek po uvaření vytáhnout z ulity.

Jakési cukroví připomínající naše linecké kolečky. V Maroku je běžné, že se cukroví dělá velmi sladké.

Koláčky zapečené se smetanou a posypané rozinkami.

V restauracích mají velmi často vystavené maso, které potom hostům grilují.

Většinou grilují na špízech.

Grilované maso jsme si dávali často na trzích hned vedle masných krámů. Vyjde nejlevněji a bylo objektivně nejčerstvější (i když kdo ví).

Typické marocké meze. Meze je rozšířené v celém arabském a okolním světě. Jsou to malé vzorky různých jídel, typicky vařených a podávaných po vystydnutí. Zde různé saláty, zeleninové čalamády a fazole.

Čočka se šťouchanou zeleninou a s barvenou rýží.

Guláše a polévky

Velbloudí guláš podávaný na hlavním náměstí v Marákeši. Spíše turistické než opravdové jídlo.

Vařená čočka, něco mezi hlavním jídlem a polévkou. Velmi dobré, syté a běžné jídlo. Dával jsem si rád, ale v restauracích to neměli zdaleka všude.

Nějaká polévka ve Fesu podávaná s citrónem a datlemi.

Kuřecí polévka sypaná sýrem.

Fazolová polévka je po kuřecí v Maroku asi nejběžnější.

Pití

Maročané pijí normálně kávu.

Běžnější než káva je v Maroku zelený mátový čaj podávaný s cukrem. Tenhle čaj je u nás známý spíš pod jménem Tuareg. Říkají tomu čaji "marocká whisky". Není problém si v hospodě marockou whisky objednat, dostanete čaj.

Líbily se nám skleničky a konvičky, ve kterých marocký mátovo-zelený čaj podávají. Sladí hodně, ale někdy máte i možnost nesladit. Překvapivě, ačkoli sladké nemám moc rád, tenhle čaj sladím, patří to k tomu.

V některých skleničkách s čajem jsme nacházeli snítku pelyňku.

Protože jim pomeranče téměř zadarmo padají ze stromů, skoro všude jsou stánky s frešovači. Dvoudecka pro turisty vychází typicky na 16 korun, místní to mají asi lacinější.

Fresh džusy podávají i v restauracích, kde stojí zhruba dvojnásobek toho, co na ulici.

Kromě fresh džusů umějí v některých stáncích udělat výborné smoothie. Tohle zdobí nakrájeným ovocem.

Maročané nejčastěji pijí vodu. I v restauracích ji automaticky nabídnou v lahvi k jídlu. Někdy se platí, jindy ne.

Na trhu

Trhy v marockých starých městech mě upoutaly svou syrovostí. Co je tady k vidění, by v Evropě fakt nešlo. Někdy hygiena trpí, jindy naopak víte, že kupujete věci velmi čerstvé.

Prodej drůbeže z klecí na ulici. Zákazník přijde a buďto si kuře koupí živé, nebo mu je zabito a vykucháno. Častěji než na pouliční prodej koncovým zákazníkům slouží klece restauracím.

Rybárna ve Fesu. Fes je daleko od moře, takže nevím, jak moc ty ryby budou čerstvé, ale možná jsou ze zdejších rybníků.

Čištění ryb pro zákazníky.

Prodej artyčoku a velkých fazolí.

Kozí hlavy v masných krámech ve Fesu.

Velbloudí krky v masných krámech na předměstí Casablanky.

Skopové v masných krámech pravděpodobně nechávají zamřít nebo zestařit, aby bylo lepší. Jinak si nedokážu vysvětlit, proč by to měli pověšené v horku venku.

Hodně prodejců prodává svazky bylinek. Pravděpodobně je nepěstují, ale sbírají volně za městem.

Brzo jsme zjistili, že pomeranče, kterým od stopky visí listy, nejsou moc zralé. Zralé pomeranče od stopky odpadnou.

Marocké jahody v únoru.

Pražírna buráků ve Fesu.

Stovky druhů oliv. Některé tak zvláštní, až mi nechutnaly. Ale většinou velmi dobré a levné.

Kromě oliv se běžně kupují i nakládané okurky a jiná nakládaná zelenina na váhu.

Jako všude v Maghrebu se velmi koření. Kupují koření na kila a na kila ho používají do jídel.

Zleva kurkuma, mletý koriandr, to bílé je sušený česnek. To hnědé je asi mletý římský kmín a vpravo pálivá paprika. Nahoře vedle nakládaných oliv nějaká kořenící směs.